Mandaly

Co je mandala

 slovo pocházející ze staroindického obřadního jazyka sanskrtu, znamená kruh, oblouk, magický oblouk.

Do našeho jazyka toto slovo přinesl psycholog C. G. Jung. Dá se říci, že tak spojil východní filosofii se západní psychologií. Ve své podstatě a nejužším významu znamená "mandala" kruhový obrazec se středem, z něhož (či do něhož) směřují symetricky uspořádané tvary. Mandala však nemusí být pouze kruh, jak ukazují např. indické jantary – kruh ve čtverci (spojení božského s pozemským).

Dá se říci, že mandala obklopuje člověka od nepaměti. Vyskytují se ve všech dobách, ve všech kulturách a ve všech zeměpisných šířkách. Nejedná se tedy o nic nového pod sluncem – vždyť i slunce, hvězdy, Země… to vše je mandala. Jednoho dne se probudíte a začnete vidět mandalu úplně ve všem. Celá naše bytost je jedna velká dokonalá mandala a zároveň miliardy mandal. Naše buňky, naše dna, naše oko, všechny naše orgány, mozek...to vše je dokonalá mandala. Naše tělo obsahuje cca ze 70% tekutinu- vodu. Kapka vody je mandala - a představte si potom celé oceány...hory, kameny - z čeho jsou? Stavební prvek je zrnko písku, krystal a co je krystal - dokonalá mandala. Květiny, křídla vážek, motýlů a celá jejich podstata, i to je dokonalá mandala. Rozřízněte ovoce nebo zeleninu a co uvidíte? No, a když půjdu úplně do důsledku, do středu, tak stavebním prvkem celé naší Země je atom....můžete si odpovědět....Cítíte tu dokonalou Jednotu?

Působení mandal....

Už mnohé staré národy věděly o síle schované ve středu mandaly a uměly ji využít. I my dnes můžeme využít této zvláštní síly, a to jak při vytváření mandaly, tak při relaxaci s hotovou mandalou. Účinky malování a koncentrace na barvu známe všichni z dětství, z omalovánek. Mandala může být takovými omalovánkami pro děti i pro dospělé. Díky svému uspořádání kolem středu se však může stát i něčím víc než pouhou relaxací s pastelkou. Může být terapeutickým nástrojem, prostředkem k poznání sebe sama, pomocníkem na cestě do našeho středu – do místa, kde vládne klid, harmonie a láska.

Stačí když pomalu začnete vědomě nahlížet na vaše tělo, kdy stavebním kamenem je mandala. Nádherný harmonický květ. Žehnejte mu, milujte ho, mějte k němu úctu… vše se nově učíme a jde to někdy těžce a pomalu. Ono se vám to vrátí v dobrém.

My však v sobě máme bolesti, křivdy, strachy, a tak si zkuste přestavit, jak naše buňky musí vypadat. Asi ne moc harmonicky. A stejně tak se cítíme. Buňky vibrují (odráží) nás samotné. Tím, že na venek „ působíme“ vesele, vyrovnaně a v pohodě, protože jsme se to takto naučili, ale i to je obraný mechanismus. Aby nám nebylo ublíženo, abychom vypadali před ostatními lépe….zakrýváme svou podstatu – své nitro. Vše se děje nevědomě – tak nějak automaticky. Takže si to ani mnohdy neuvědomujeme. Jenže něco nehraje. Jsme v pasti. Vynakládáme hodně energie a když jsme sami a nemusíme „hrát“ projevuje se naše opravdová podstata. Proto nám dělá těžko být sám -o samotě. Trpíme, začínají se vyplavovat- uvolňovat veškeré niterné zátěže. Honem, honem hledáme aktivitu, abychom nemuseli být samy se sebou a tudíž trpět. Začarovaný kruh.

Neříkám, že toto děje všem. Hodně z vás už je vědomých a pracují na sobě. Uvolňují, pouští zátěže. Mají se sebou trpělivost a netrestají se za tzv. „negativní“ pocity. Dovolí si prožít i tu vinu, i ten smutek i ten vztek…. Uvědomí si ho a s láskou propustí k Bohu, k jednotě k vědomí…. ODPUSTÍ.

Jsme celek nejsme jen ti „pozitivní“. Jsme jing a jang. Jsme bíla i černá. Konečně si to uvědom. A i s černou se miluj a měj se sebou hlubokou úctu a lásku. Ucítíš ohromnou úlevu.

Jsem s tebou….