Co je strach....

Co myslíte, že je strach? Je to emoce a velice silná... a kde se vzala? Jednoduše tím, že jsme nemohli jít ( hlavně v dětství ) a tu danou věc si vyzkoušet, osahat...Rodiče nás k ní nepustili, právě s tím strachem, že se nám něco stane, nebo, že jsme ještě moc malí a nebo, že se té dané věci nebo situace už právě báli oni, a tak jsem to přijali a bojíme se toho taky. Začneme žít ve strachu a ty strachy k nám pak už chodí samy. A v podstatě nevíme proč a neumíme ty naše strachy ani ovládat. Oni ovládají nás.

Až jsem pochopila tu jednotu, že vše je v nás a všechno jsme MY. Tak jsem si řekla, vždyt já jsem ten strach...JÁ. Já se bojím sama sebe? Sve stinné stránky ve mně? Sranda co? Opět jsem pochopila. Malými krůčky poznávání strachu a OPĚTOVNÉHO osahávání si ho a zkoušení se pomalu začíná zmenšovat. Dám příklad od mala se bojím pavouků. Protože se bála máma a já ten strach přijala. Když si uvědomíte tu jednotu, že i část pavouka je ve mně a on je já a že i právě ten pavouk je živá bytost, tak jsem ho jednoduše vzala do té ruky a odnesla ho ven a ještě si s ním v duchu popovídala. A tak je to ze vším. Bojíme se tmy, opět to pramení z dětství, bojíme se samoty, bojím se smrti...a mohla bych pokračovat a nestačila by mi ani strana....Postavte se opět tomu strachu. Je to náš stín a ten je stále v nás. A pokud ho budeme ignorovat on nás stejně jednou dojde. Neignorujte už sami sebe, své pocity a pojmenovávejte je a prožívejte je znovu. Buďte samy, berte to jako dar. Dar z vesmíru, že vám dává možnost být sám se sebou. Rekněte si, já mám moře času a hlavně těch příležitostí je prožívat. Můžu hledat v sobě. Namísto, abych se litovala nebo abych hledala venku.

Právě ten strach je nevětší učitel. Snažte se své děti vést v lásce v důvěře a co nejméně ve strachu. Když si danou situaci vyzkouší teď, jednoduše ji prožijí, ale myslím si že né ve strachu, ale s velkým očekáváním a nadšením ( budou to brát jako hru ), protože MY jim k tomu dáme tu důvěru. Nebude je ten strach, pak dohánět v dospělosti a o to ten svůj ranec budou mít lehčí.....

Horší je, když nedůvěřujeme sami sobě, pak nemůžeme ani důvěřovat okolí. Rozdělujeme svět na dva tábory. Na MY a ONI. A vnější svět - ti ONI, jsou velice nebezpeční. Oni a okolí je nebezpečné...., ale co je okolí. Vždyť to jsou lidské bytosti jako MY. Ano možná několik z nich je nebezpečných, ale když budete důvěřovat, budete víru a lásku vyzařovat, tak nemáte šanci takovéto " nebezpečné lidi " potkat.

Když budete své děti vychovávat ve strachu a nedáte jim kus jejich svobody, co myslíte, že se stane? Jací budou v dospělosti? Budou všechno možný, jenom ne štastí! Tím jsem si jistá.

 Tak hurá do toho! Dejte sobě a svým blízkým konečně kus svobody a ne ten zatěžující ranec strachu.....DŮVĚŘUJTE SAMI SOBĚ a MĚJTE SE RÁDI, pak nemůžete vyzařovat strach.