Co je LÁSKA

Chtěla bych se s vámi podělit o můj pocit, jak právě JÁ vnímám LÁSKU. Vždy jsem si ji spojovala jen se zamilovaností, protože tam je absolutně zřetelná a viditelná.Nemusíte mít žádný jasnovidecký dar, abyste jí na onom člověku poznali. Postě a jednoduše září, svítí a je celý rozkvetlý. 

Pak také lásku k dětem a svým nejbližším a zvířecím miláčkům. No a tam jsem do určité doby skončila. I když jsem cítíla, že to pořád není ono. Zamilovanost časem opadne a zůstává vzájemná úcta s těmi nejbližšími. A co pak? Není to málo? Říkala jsem si....No a možná tím, že jsem tak zvídavá a neustále si sama sobě pokládám takovéto různé otázky, tak odpověď přišla. Ale pozor nepřišla formou definice, ale velikého zalití teplem, kdy jsem najednou prozřela a cítila jsem, že jsem to JÁ. Byl to takový vnitřní klid. Nic nehledám, netoužim po nikom a ničem jen kráčim. Kráčim vědomě a každýž den děkuji, za to, že přišel a já mohla být jeho součástí. Že mohu najednou obejmout celý svět, kolik lásky v sobě mám. Je to stav bytí! Že zamilovaní můžeme být neustále do všeho a do všech. Protože i v zamilovanosti jste to právě vy, kteří záříte a lásku dáváte, i když si většina myslí, že vám tu lásku dává ten protějšek. Ty endorfiny se vyplavují vám a vy máte jen obrovskou touhu se s tímto blaženým stavem dělit úplně se všemi. Stejně tak to má i ten druhů a když zamilovanost opadne, tak nejednou příjde prozření, že už vám jí ten partner přestal dávat a chcete ji zpět. Chcete ji pořád a myslíte, že on už vás má míň rád a tím, že tu pozornost a očekávání ( energii ) soustředíte na partnera o to víc pak nastoupí to zklamání v něj. Neustále zaměřujte pozornost na sebe. Nečekejte, ale dávejte. Dávejte ji sobě a pak se bude přenášet na všechny okolo. Je to o pochopení sebe sama. O tom, že začnu mít ráda sama sebe. Začnu si sebe vážit a důvěřovat. Být si v sobě jistí. Být paní svého domečku - nitra. Pak lásku opět v sobě objevím.

Ale jak to udělat? Jak v sobě opět tu lásku najít a nechat proudit a být neustále " zamilovaný"?  se teď asi většina ptáte.

Jak jsem psala v předchozím článku, jde o velké a hluboké odpuštění. Sobě samé a všem. I těm které jsem nikdy v tomto životě nepotkala, ale cítím, že to tak má být. Nemohu se pohnout z místa a stále mě něco drží, táhne a vrací zpět. Určitě to znáte. Mohou to být nějaké staré přísliby, které jsem dala a samozřejmě já o nich nevím. Mysl neví - duše ano.

Udělat si v sobě, svém nitru - svých pokojíčkách pořádek. Pomaloučku začněte otevírat jedny dvířka za druhýma... to jsou ty naše strachy, lítosti, vzteky sebedestrukce....a podívejte se jim do tváře. Přijměte je. I to jste VY! Naše představy o tom jací bychom měli být. Nebo naše okolí - jsou zase jen naše. My si je nastavili jako nějakou dogmu. Jednoduše je změnte. Pustě ty otěže. Nemusíte se zuby nehty držet svých pravd a vlastně nakonec zjistíte, že to nejsou vaše pravdy, ale "pravdy" převzaté od vašich rodičů, učitelů, kamarádů, nadřízených.....a vy jste je začali plnit. Jenže už dlouho vás trápí, tíží a není vám dobře. Jde o to uvědomění. Představte si, že jsou to lana, které už nemusíte držet. Vaše ruce a celé vaše tělo nemá sílu, bolí vás a hlavně vás bolí vaše SRDCE. Proto byste tu neseděli a asi ani nečetli má slova. Tomuto procesu já říkám - DŮVĚRA. Důvěra v sebe, v život..., vědomí, že je o mně postaráno a vždy bude. Najednou ten klid příjde. Je to důvěra v umírání - odejde fyzická schránka, ale má duše a zkušenosti z ní zůstanou. A jdeme dál......

Třeba tyto stavy můžete vykreslit na jednom z mých kurzů. No a postupně se vám začnou otevírat ty užasné dveře...dveře fantazie, radosti, štěstí, vděčnosti, soucitu... a všeobjímající lásky .Tak jako mně......

U toho to ale nekončí. Teprve teď jdu k jádru věci. Haha. Jak jsem začala chápat lásku.

Začala jsem říkat na každou situaci ve svém životě velké ANO. Je to veliký souhlas se vším co mi do života vstupuje. Každá moje buňka v těle volá a křičí veliké ANO...rezonuje s každou situací, i když rozum křičí a volá NEEE...má duše, mé nitro už ví, že tak to prostě je. Pochopila jsem, že vše je dané, každou vteřinou se neustále něco děje. Pochopila jsem že naše Země je živá bytost, naše matka, která přesně ví, proč se nám to děje a že se nám to děje z nějakého důvodu, abychom my něco na té situaci pochopili - i když se nám vůbec nelíbí. Nejsme tu ztraceni, jak si mnozí z nás myslí. ( I já jsem si tak dlouho připadala )..., takže buďte v klidu. Každý tu cestu máme nějakou a nic se nedá urychlit ani zastavit...i když bychom si to někdy moc přáli. Je to o velká důvěře ve vás a v život jako takový..... Proto velike ANO!

I když to nechápu, i když mi to hlava nebere, i když bych to chtěla jinak....i přesto ANO. Z nějakého důvodu se mi to děje a taky jsem si pochopila, že ten důvod vědět nemusím. Prostě se to děje a já už se nezastavuji, nehroutím a jdu stále jdu a říkám JO, tak to je. Zkuste si to? Je to nesmírná úleva, svoboda a najednou ve všem a všech uvidíte lásku. Láskyplnou a zářivou bytost....protože to jsem mi. Celá naše Planeta je Láska. Vesmír je Láska. Já jsem láska. Já jsem tím vesmírem....vidím vše absolutně propojené a jednotné. Takže když něco nebo někoho nenávidím...nenávidím kus sebe....Co to je? Začněte u sebe. Tam jenom ve vašem nitru najdete všechny odpovědi. Držím palce. Jsem s vámi. Posílám vám lásku. Jsem součástí vás a vy mojí.....Miluji vás.

To je moje pojetí LÁSKY.

A jaká je ta vaše? Jaká je vaše zkušenost s láskou?

Napište mi klidně do diskuze.

S láskou která objímá svět - vaše Míša